XXX

San Marino a Blue Flames - dva týmy z vyšších soutěží, jejichž béčka po právu vévodí naší 2.C třídě. S těmito soupeři měřit síly na olbřímím hřišti na Srbské, nadto s oslabeným kádrem, vypadá jako úkol nad jiné složitý. S výzvou jsme se však popasovali se ctí a teprve série zranění ve druhém zápase vedla k vyššímu počtu obdržených branek.

Slovy Lukeho, "buď soupeříte o Darwinovu cenu nebo se vám nechce běhat po Srbské". Marodka XXX nabyla už před nedělními zápasy téměř genocidních rozměrů, nadto mnohdy kuriózními cestami. Ke zraněným Kubovi s Vovkou (který podpořil natažený břišní úpon pádem na kole téměř do brněnské přehrady) se v průběhu týdne přidali Pasin i Chobot a složit sestavu se začalo jevit obtížným. Po pátečním přemlouvání přijel zahrát i ne zcela zdravý Pavel, u něhož doufáme v brzké vydýchání (doslova) intenzivního zápřahu. A další rány měly přijít. Sestava vypadala následovně: Piters - Luke, Manchos, Táborák - Víťa, Honza, Pavel

XXX - San Marino B 1 : 2 (0 : 1)

Do utkání s vysokým favoritem jsme vstoupili s úmyslem zablokovat střed hřiště na půlicí čáře a neumožnit bledě modrým plynulý kombinační přechod do útočné třetiny. Navzdory technické i taktické vyspělosti soupeře nám dlouho tento plán vycházel; Piters v brance se sice zdaleka nenudil, vyložených šancí však bylo pomálu. Několikrát jsme se s míčem odvážili zaútočit, zejména Honzovy odvážné defenzivní zákroky na hrotu vynášely poměrně solidní pozice, ale žádný z brejků se nepodařilo dotáhnout. San Marino však postupně přidalo na tempu a jejich opory začaly vyhrávat osobní souboje i blízko našemu vápnu. To se těsně před přestávkou ukázalo být rozhodující. Přihrávka z křídla našla "na hrušce" útočníka, který zpracoval zády k brance, obtočil se kolem Táboráka a propálil Petra - 0:1.

Nešťastný gól nás nezlomil a i ve druhé půli jsme dokázali být San Marinu důstojným soupeřem. Luke se zkusil vysunout na playmakera, obdržený míč protáhl na rozběhnutého Pavla a ten obloučkem vyrovnal na 1:1! Bohužel téměř okamžitě jsme inkasovali gól na 1:2, který po špatné přihrávce diagonálně po zemi od vlastního vápna a následném dobře zahraném přečíslení zařídilo doklepnutí do odkryté branky. Ještě jsme zkoušeli ohrozit branku soupeře, ale na víc už nám síly nestačily. Přesto lze tento výsledek považovat za velmi dobrý.

XXX - Blue Flames B 0 : 7 (0 : 1)

Druhý zápas byl charakteristický nevšedními driblerskými schopnostmi, ale i tvrdou hrou soupeře, kterou rozhodčí bohužel dost přehlíželi. Pro nás se jednalo o prověrku schopností fyzických i volních. Začali jsme stejně jako proti San Marinu a přestože Blue Flames kombinovali ve velké rychlosti, dařilo se nám jejich útoky zachytávat a oproti prvnímu zápasu i častěji vyrážet do brejků. Bohužel žádný z nich nevedl ke gólu a těsně před přestávkou, vysíleni a utaháni, jsme opět obdrželi studenou sprchu - 0:1. V té době již bylo na Pavlovi zřejmé, že hraje s největším sebezapřením - pobledlá tvář a viditelné problémy s dýcháním vedly k tomu, že po vystřídání vždy strávil dlouhé vteřiny v podřepu a snažil se přesvědčit dýchací trakt k činnosti. 

Po změně stran další chyba vedla k dvoubrankovému manku. Pak zaduněl Víťův chránič a vzápětí holeň pod kopačkou soupeře tak silně, že to museli slyšet i cestující v projíždějícím trolejbusu. "Ještě jednou to zkusíš a dostaneš žlutou!" Tato slova pronesl rozhodčí nikoli k hráči Blue Flames, ale k překvapenému Víťovi, kterého podezíral ze simulace. Bývalý hráč ragby - sportu, při kterém hráč osmdesát minut předstírá, že zraněný není - jen divoce zakoulel očima a ztěžka se sbíral ze země. A bylo hůř, Manchova klička skončila kontaktem s kopačkou soupeře, vyhozeným kolenem a ztrátou dalšího hráče. Píšťalka rozhodčího opět zůstala němá. Přestože si Manchos vyhozené koleno promptně zarazil zpět, nebyl již schopen pokračovat. Lazaret jak v Haliči 1915 doplnil Honza, který si po srážce se soupeřem vyhodil pro změnu levé koleno. 

Zbývali tři bojeschopní; na hřiště tak opět musel Pavel, který jen s velkým sebezapřením odstál obranný post před Petrem. Na rychlou kombinační souhru Blue Flames už jsme nebyli v tomto stavu schopni reagovat, výsledek 0:7 je však v rozhodující míře dílem posledních deseti minut, které jsme dohrávali rozbití jak hračky. Náladě nepřidávali ani poměrně arogantní rozhodčí; zejména opakovaný posunek jednoho z nich směrem k Vovkovi, kterým naznačoval podříznutí krku, mohl v případě pořízení videozáznamu jeho autorovi přinést jisté problémy. Zastupující kapitán Táborák ohodnotil jejich výkon dvěma čtyřkami, což vidím jako přesné a zasloužené. 

Na druhou stranu je třeba říci, že Blue Flames vyhráli zaslouženě; šlo o jednoho z nejtěžších soupeřů, s nimiž jsme zatím v letošním ročníku hráli, a jejich tvrdá hra (kterou známe i z dřívějška), do značné míry podmíněná právě tím, co rozhodčí dovolí, nic neubírá na individuálních i kombinačních schopnostech dobře sehraného týmu. Nás šlechtí, že jsme se ani ve vypjatých chvílích nenechali strhnout ke slovním výpadům a dohráli bez jediné karty. Za předvedený výkon a bojovnost děkuji všem a doufám, že budete co nejdřív O. K.

Vovka

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

vovka | 01.04.2016 15:21
Nakonec update: s panem rozhodčím jsem se kdysi poté setkal u Poláka a údajně posunkem jen naznačoval kolegovi, ať zápas ukončí, že nemá cenu dál hrát. Nicméně pohyb to byl dosti kontroverzní a v souvislosti s celkovým výkonem dvojice umožňoval opravdu různý výklad.

lukeXXX | 09.10.2015 19:55
Vovko konecne jsi trochu pustil oprate tomu delniku slova, ktery v tobe drime a je z toho report, ktery potesi a pobavi Obsah samozrejme tak k popukani neni, coz vim i jako primy ucastnik. Kazdopadne je pro mne uplne nova informace s temi posunky kokot-rozhodciho smerem k tobe, divim se zes to nezminil v nedeli. V zapise mela byt pak 5ka, toto je podle mne neomluvitelne a horsi nez jeho rozhodcovske neumetelstvi.

Columbo | 06.10.2015 2:25
Hezky Vovko, pěkná stať. To teda muselo být něco jak to čtu. Tak se borci dejte do kupy, nebo bude muset vedoucí týmu zakázat kola, diskotéky a podobné sebezničující aktivity...