XXX

Přísloví o sedlákovi a bramborách se dá velmi často vztáhnout i na fotbalová podujetí. Tým hrající velmi průměrný futsal se tak často dobéře tří bodů, zatímco zodpovědný a kolektivní výkon na hranici možného vyzní leckdy naprázdno. XXX si o víkendu vyzkoušel obě tyto krajní pozice. Sestava: Mira - Chob, Sob, Vovka, Táborák, Manchos, Víťa.

Jak nepojistit vítězství: XXX - All in 3 : 2 (2 : 0)

Dokázali jsme se přizpůsobit. Soupeři, který měl v nohách náročný zápas s Orlem a jediného střídajícího hráče zraněného. My naopak čerství a dobře naladění. Zdálo se, že našemu triumfu v zápase s loňským soupeřem ze 2.C třídy nemůže nic zabránit. Jak už to ale bývá, dokázali jsme si zkomplikovat situaci vlastními silami.

Začalo to přitom příjemně. Po několika minutách vzájemného oťukávání, při kterém se naše kombinační pokusy většinou rozbíjely o nedostatečnou souhru, se konečně Táborákovi podařilo prostrčit míč na Choba, který z levé strany propálil brankáře ránou pod břevno. Druhý gól přidal Víťa, který vypíchl míč na půlicí čáře, sám jej dovezl až k vápnu a odtamtud chladnokrevně zavěsil. Mohlo se zdát, že zápas máme pevně ve svých rukou.

Také po přestávce byl svět chvíli krásný. Táborák nasměroval do sítě Víťovu přihrávku a vedli jsme už 3:0. All in ale nerezignovali a přestože už jim evidentně docházely síly, dokázali nám ještě pěkně zatopit. Vinu na tom nesla i naše neschopnost rozehrávky a přístup „počkáme, co soupeř a nějak to ubráníme“. 

První jiskřičku naděje pro soupeře vykřesal relativně beznadějný nákop, který směřoval zhruba dva metry mimo branku. Těsně před vápnem jej však Sob, vědom si útočníka dýchajícího mu na záda, raději hrudí srazil - přímo do vlastní branky. O pár minut později bylo zaděláno na drama: na osmi metrech útočník naznačil rychlou pravou, počkal, až Táborák před ním udělá půlkrok a mezi jeho nohama poslal ukrytý projektil na bližší tyč.

Najednou jsme vedli pouze 3:2, což na náladě nepřidalo. Soupeři šli “all in”, začali běhat, co jim síly stačily a využívat každé nepřesnosti v naší rozehrávce. Nervozita spojená s výkony rozhodčích přivedla Manchu až k extenzivním projevům nespokojenosti, které sudí ocenili žlutou kartou. Nakonec se ale podařilo tři body uhájit částečně proto, že All in už toho měli dost, částečně díky zahuštění prostoru před vlastní bránou a rezignaci na ofenzivní výpady. Náš výkon proti oslabenému soupeři však zdaleka nevyzýval k bujarému veselí.

Houslové sonáty přehlušily dělostřelbu: XXX - O5 MY 3 : 4 (1 : 2)

O5 MY byl soupeřem z jiného těsta. Osm mladých běhavých borců sice vyběhlo na hřiště na poslední chvíli, od začátku však předváděli, že hlavně po fyzické stránce to s nimi nebude legrace. Znatelně vyšší tempo nás však kupodivu vyburcovalo k lepšímu výkonu, ač tentokrát k bodovému zisku nevedl.

Úvodní oťukávání ukončil Víťův centr do vápna na Táboráka, jehož vzali dva borci do presu, míč však pořádně odkopnout nedokázali. Toho využil na vápně číhající Vovka a pohotově uklidil k zadní tyči. Běhaví borci na druhé straně nám ovšem dávali zabrat a několikrát stáli kousek od samostatného nájezdu na Miru. Nohy ztěžklé prvním zápasem jen s obtížemi stíhaly rychlé kombinační přesuny soupeřů a zhusta poslední hráč jen s vypětím zabránil soupeři v zakončení.

Náš odpor nakonec došel prolomení, když Sob nestihl zareagovat na přihrávku do uličky a útočník soupeře ve sprintu obhodil Miru k zadní tyči. Za chvíli už jsme prohrávali, když Vovka nezvládl přes vytaženého útočníka odkop. Míč se odrazil k druhému forvardovi, který předvedl vrcholný kus houslové virtuozity - tzv. dvojité housle, kterými prostřelil bránícího Víťu i Columba.

Vyburcovat bojovou náladu se o přestávce sice podařilo, góly však dál padaly do naší sítě. Na 1:3 odskočil soupeř po nedorozumění v obraně mezi Chobem a Vovkou, čtvrtý gól přidal další houslovou symfonií, když tentokrát Vovkovi procedil míč mezi nohama k bližší tyči.

Zdálo se, že už v zápase nebude o co hrát. Tým XXX si však vzal time a nabral trochu sil k závěrečnému náporu, kterému soupeř čelil jen za cenu rostoucího počtu faulů. Pátý z nich přinesl standardní situaci ve Vovkově oblibené vzdálenosti cca 12 metrů od branky. Utěšená rána placatým nártem prolétla kolem hlav hráčů ve zdi i brankáře a zapadla přesně pod břevno.

Za pár minut následoval faul šestý, když soupeř na naší půlce trochu zbytečně zahrál rukou - což ovšem znamenalo desetimetrový kop. Vovka si dal záležet a přízemním projektilem o levou tyč snížil na rozdíl jediného gólu, čímž na stará kolena dosáhl zřejmě prvního hattricku v kariéře. Další faul byl spáchán na Soba. Míč si tentokrát místo Vovky, který byl na lavičce, postavil Víťa, ale špatně zaměřil sextant a branku přestřelil.

Náš dělostřelecký závěr tak vyzněl naprázdno a vítězství slaví sbor houslistů v modrém. S celkovým výkonem proti silnému soupeři ovšem můžeme být relativně spokojeni. I proto, že po čtyřech kolech okupujeme i se zápasem k dobru páté místo.

Vovka

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek